( z Berounska )
Má milá slouží za vodou,
já zase sloužím za druhou:
kterak já si poradit mám,
abych mou milou dostal k nám ?
Koupím si veslo slonové,
stříbrem, zlatem okované,
a sednu si na lodičku,
pojedu pro svou holčičku.
( z Chodska )
Má milá za vodů,
ha já zas za druhů,
daleko vod sebe.
Já ji pošlu psaní,
mý zlatý Marjánce,
přímneš je vore mně ?
Jak to huslyšíla,
má milá běžila
k hustýmu hájičku:
Ja pa nemám plakát,
přesmutná, naříkát,
hdyž nevjim cestičku !
( z Budějovicka )
Má zlatá Ančička
v komůrce spí,
Honzíček, holeček
připíjel jí :
Ančko, mé dítě !
tu máte, píte
moje zdraví !
Proč pak bych já vaše
zdraví pila ?
kdyť já nejsem žádná vaše milá :
Honzičku, díti,
vy mě šidíte !
mně pravila.
Budeme se soudit
u rychtáře,
u toho, co bydlí
v naší faře :
on veme štolu,
sváže nás spolu
u oltáře.
Budeme se spolu
milovati,
ty budeš šít a já
kolíbati :
a tak vesele
budem u sebe
až do smrti.
( z Plzeňska )
Máječku, máječku zelený, na mě se hněvá potěšení.
Na mě se hněvá, příčiny nemá, na mě se hněvá potěšení.
Ach ouvej, ach ouvej, ach ouvej.
Přišel jsem pod tvoje okýnko, ty si mě lákala Nanynko.
Když jsem k vám zašel táta me našel, byl jsem bit jak žito Nanynko.
Ach ouvej, ach ouvej, ach ouvej.
Už k vám nepřijdu pod vokýnko, i kdybys prosila Nanynko.
Já už mám dosti tátovy zlosti i tvých hubiček má Nanynko.
Ach ouvej, ach ouvej, ach ouvej.
( z Pošumaví )
MIDI
Marcovský kohouti zpívají.
Marcovský kohouti zpíva, zpívají,
až je do jinejch vsí slýcha, slýchají.
Až je do jinejch vsí slýchají.
Zazpívej kohoutku jen jeden.
Zazpívej kohoutku jen je, jen jeden,
a kde je můj milej ať de, ať de ven.
A kde je můj milej ať de ven.
Můj milej rozmilej tam stojí.
Můj milej rozmilej tam sto, tam stojí,
povídá, že vo mě nesto, nestojí.
Povídá, že vo mě nestojí.
Když vo mě nestojíš já taky.
Když vo mě nestojíš já ta, já taky,
šlapají mě jinší na pa, na paty.
šlapají mě jinší na paty.
S jinejma to chodíš každej den.
S jinejma to chodíš, každej, každej den,
a za mnou jen jednou za tej, za tejden.
A za mnou jen jednou za tejden.
To přídeš vobzvláště v sobotu.
To přídeš vobzvláště v sobo, v sobotu,
když já mám největší robo, robotu.
Když já mám největší robotu.
Když já mám svý vlasy česatí.
Když já mmám svý vlasy česa, česati,
přijdeš na vokýnko klepa, klepati.
Přijdeš na vokýnko klepati.
Votevři má milá já už du.
Votevři má milá já už, já už du,
já už tak falešnej nebu, nebudu.
Já už tak falešnej nebudu.
( z Libice )
Marjánko, Marjánko, Marjánko má,
zavaž mi šátecek na uzle dva,
zavaž, zavaž, zavaž dítě zlatý,
aby se nemohl rozvázati.
Já bych ti šátecek zavázala,
jen kdyby paňmáma nebránila,
ta naše paňmáma tuze brání,
že nemáš peníze, pole žádný.
( z Chodska )
Masopust držíme,
nic se nehádáme
pospolou.
Proč by sme se hádali,
hdyž sme se tak shledáli
pospolou ?
V dobrým sme se sešli,
v dobrým se rozyjdem
pospolou.
Dřív, než my se rozyjdem,
eště sobě připijem
pospolou.
( z Plzeňska )
PDF
MIDI
Masopust držíme,
nic se nevadíme,
pospolu :
proč bychom se hádali,
když jsme se tak shledali
po znovu ?
V dobrém jsme se sešli,
rádi jsme se našli
pospolou :
dříve než se rozejdem,
ještě sobě připijem
po znovu.
( z Klatovska )
Měla jsem holoubka
v truhle zavřeného,
on jest mi uletěl
do pole širého,
do pole širého,
na zelený doubek,
tam sobě zahoukal
můj zlatej holoubek.
Nehoukej, nebroukej,
můj zlatej holoubku,
nedělej svej milej
většího zármutku.
Já jí ho nedělám,
dělá si ho sama,
když já nejsem doma,
s jinšími sedává.
Já ji koupil pentli
barvy proměňavé,
by si proplétala
vlásky kadeřavé.
Já ji koupil jinou,
a to pěkně bílou,
by pamatovala,
že byla mou milou.
( z Budějovicka )
Měla jsem chlapce, nemám nic,
dala jsem šátek, nedám víc :
ouvej, moje potěšení !
včera bylo, dnes už není.
Dobře mé srdce vědělo,
povědit, mně neumělo :
že ta láska není stálá,
co se před lidmi schovává.
Šel můj milý, šel do Slezska,
vzal mně klíček od srdéčka :
vzal od svého i od mého,
nenechal mně od žádného.
( z Berounska )
Měla jsem milého hulána,
měla jsem ho ráda,
měla jsem stříbrnej prstýnek,
já jsem mu ho dala.
La, la, la, la, la, la, la,
la, la, la, la, la, la, la
ach, měla jsem stříbrnej prstýnek,
já jsem mu ho dala.
( z Libice )
MIDI
Měsíček svítí, já musím jíti,
za panou, za panou, za panenkou.
Měsíček zašel, já tam nedošel,
já jsem zabloudil, mně jí odloudil
v zeleném kloboučku mysliveček.
Ta naše láska bejvala hezká,
dyž je se zrušila, což je po ní ?
Dej Pán Bůh štestí,
děvčátko hezky !
však jiná růže mně voňet může,
však jiná růžička taky voní.
( z Libice )
Mí zlatý rodiče, jak jste vy mně těžce,
jak jste vy mně těžce vychovali !
A teď, když mám dělat, mám se odměňovat,
přišlo na mě, musím pryč mašírovat.
Má zlatá matičko, mě bolí srdečko,
mě bolí srdečko tuze pro vás,
A teď, když mám dělat, mám se odměňovat,
přišlo na mě, musím pryč mašírovat.
Loučím se, už je čas, trubači troubí marš,
Tamboři bubnujou zhurta na nás.
A teď, když mám dělat, mám se odměňovat,
přišlo na mě, musím pryč mašírovat.
( z Drahotěšic )
Mládenci je lehce,
on se může ženit, kdy chce :
ale pana ne tak,
ona musí čekat,
ona musí čekat,
až se bude žito metat.
Žito už se metá,
má panenka ještě čeká :
ale ona ne tak,
ona musí čekat,
ona musí čekat,
až se bude žito sekat.
Žito už se seká,
má panenka ještě čeká :
ale ona ne tak,
ona musí čekat,
ona musí čekat,
až se bude oves metat.
Voves už se metá,
má panenka ještě čeká :
ale ona ne tak,
ona musí čekat,
ona musí čekat,
až se bude voves sekat.
Voves už se sekám
má panenka ještě čeká :
ale ona ne tak,
ona musí čekat,
ona musí čekat,
až se budou ledy sekat.
( ze Zlaté Koruny )
MIDI
Moje milá je z Rájova :
je-li tak zdráva,
když ráno vstává,
jako jsem já?
Moje milá je z Rájova,
ona má líčka
jako jablíčka,
jako mám já.
( z Budějovicka )
Muziky, muziky,
vy pěkně hrajete,
vy jste mě za spaní
probudily.
Já jsem se nevyspal,
děvče jsem nedostal,
vy jste to, muziky
všeho vinny.
Když jsem šel od milý,
klekání zvonili,
kukačka na dubu
zakukala.
Kukačko, nekukej,
já jsem dnes mrzutej,
má milá se na mě
rozhněvala.
To jsi se, Jeníčku,
pro málo rozhněval,
že jsem tě nevyšla
vyprovodit.
Byla již noc tmavá,
já jsem se ven bála,
vždyť já ti to mohu
vynahradit.