Pravděpodobně jedna z našich prvních sbírek lidových písní (vznikla začátkem 19. století), písní lidu venkovského i městského, skladby vynikající i nevalné úrovně, zlidovělé kramářské výtvory i zhudebněná dobová lyrika.
Hop, holka, ty jsi prdla!
Nejni pravda, bota vrzla.
Ty vrdloušeš jako pes,
já neprdla ještě dnes.
Jan Jeník z Bratřic - potomek rytířského rodu z Radvanova na Vožicku, se narodil v roce 1756. Jako osmiletý odešel studovat do Prahy. Ve Svatováclavském semináři, spravovaném jezuity, se navzdory svým učitelům stal přesvědčeným stoupencem josefínského osvícenství. V sedmnácti zběhl z právnických studií a zvolil si vojenskou dráhu. S vojsky prošel velkou část Evropy a v bitevním ohni byl mnohokrát raněn.
Šel sedlák s sedlačkou na posvícení,
sedlačka upadla, sedlák na ni.
Sedlačka pláče a sedlák skáče,
že bude za rok mít mladý sedláče.
Po odchodu do výslužby se stal tento "bílý oficír" vítaným hostem pražských vlasteneckých salonů. Obrozenecké myšlenky podnítily Jeníka k amatérskému historickému spisování. Sbíral kdejaké dokumenty a z těch pak sestavoval mnohosvazkové soubory. Do jednoho z nich pojal také písňovou sbírku, jednu z prvních u nás.
Za tou naší stodoličkou na ječmínku
uvázala žena muže na řemínku.
Ach má ženo, pusť mě z něho !
Nebudu ti říkávati : Psí plemeno !.
Zhola nedotčen preromantickými názory, řadí v nich jak stádo běží písně "lidu obecného" venkovského i městského (včetně těch, "kteréž by censura v tisk také uvedsti nikoli nedopustila"), jak je slyšel za svého vojančení nebo jak si je pamatoval z dětství, aby ukázal, "kterak český písně obecného lidu k sluchu a srdci znějí a jak náramně ty německý neohrabané, bez vší ostrovtipnosti jsou". Jan Jeník z Bratřic zemřel roku 1845.
Informace o knize
Jan Jeník z Bratřic - Písně starodávné lidu obecného českého, namnoze nezbedné a pohoršlivé, Nakladatel: Maťa, Formát: 160 stran, 15 x 14cm, Rok vydání: 1998